Se zábradlím se setkáváme prakticky každý den. Stalo se natolik přirozenou součástí našich životů, že už jeho přítomnost vlastně ani nevnímáme. Z hlediska architektury žijeme v bezpečném a funčním světě, a proto se pro nás madla pro přichycení, která nám dodávají pocit bezpečí, stávají téměř nevidelnou součástí našeho světa. Kdyby však zábradlí náhle zmizela, pochopili bychom, jak důležitou funkci plní a jak nenahraditelné vlastně jsou.

Zábradlí je typicky přichyceno ke zdi a jedná se o delší tyč vyrobenou z různých materiálů, může jít o kov, plast i dřevo. Kovová zábradlí či madla se používají v koupelnách a slouží vlastně podobné funkci jako ta, která známe z chodeb, kde oddělují schodiště, koupelnová zábradlí zabraňují pádu. Určitou formou zábradlí je i tyč přichycená k zrcadlu pro potřeby tanečníků při tréninku. Kdy a kde se ale objevilo první zábradlí?
Jedná se o vynález poslední doby, nebo o pomůcku, kterou jsme jen v posledních letech zahalily do moderního hávu? Nejstarší zábradlí odkryl francouzský acheolog Pierre Jamaine v ruinách asyrského městského státu Nippur, který leží na území dnešního Iráku. Od dob před zhruba čtyřmi tisíci lety se zas tolik nezměnilo a podoba zábradlí neprošla nijak zásadním vývojem. Co se však změnilo, to jsou použité materiály, které nyní dokážeme vyrobit odolné, trvanlivé i příjemné na dotyk a pohled. Zábradlí se nezřídka stávají centrální částí interiéru a designéři tedy nehledí jen na jejich funkčnost, ale i vzhled.